Stretol som sa na Facebooku s týmto názorom. Mne sa osobne páčil.
V médiích můžeme vidět hodně způsobů přístupu k fotografickému materiálu, a tak záleží na způsobu nakládání s fotografií. Větší noviny nebo magazíny mohou mít šéfy fotooddělení, kteří dohlíží na práci fotoeditorů, kteří dohlíží na práci fotografů, kteří… pracují. Na struktuře fotografického oddělení se dá jednoduše poznat jak vážně to vlastně redakce s fotografií myslí. Fotoeditor může nebýt a nebo může sloužit jako sháněč, “stáhni mi fotku XY12457, z fotobanky ČTIsifomedia”. A nebo může být jeho role ještě větší. Kromě shánění fotografií, organizace práce fotografů může dohlížet na redakční práci s obrazem.
Diskutovat s fotografy a editory o úhlu pohledu na událost. Vyhledávat obrazově zajímavé příběhy a tím předcházet zklamání ze zbytečně vynaložené energie a často ponurým pokusům píšící části redakce vymyslet něco fotograficky zajímavého. Spolupracovat s grafiky a direktorem na celkovém designu tiskoviny. Obhajovat fotografický materiál před členy redakce s “potěmnělým” zrakem. Upozorňovat na nesplnitelné požadavky a brzdit je už na startu. Škemrat o nové vybavení pro fotooddělení.
Fotoeditor je jedna z nejtěžších pozicí v newsroomu. Je to kombinace mnoha povolání, je totiž zároveň fotografem, editorem, redaktorem, diplomatem, cifršpiónem, opravářem, navigátorem, psychoterapeutem, klaunem a roztancovávačkou. Jedna z nejdůležitějších funkcí schopností je být toaletním papírem a hromosvodem. Pokud vezmeme všechny tyto funkce a vložíme je do mixeru, pak nám z toho s nadějí 1:100 vyteče dobrý fotoeditor schopný spolupracovat se všemi členy redakce, kteří často proti sobě vedou zákopovou válku.zdroj – nájdete na:
https://www.facebook.com/note.php?note_id=113376922021189
